Homeopatie jako stav mysli

Homeopatie jako stav mysli: Když lék hledá připraveného člověka. Žijeme v době, která je zrychlená, zatím mi nikdo nedokázal říct kam se žene, ale žene. Pokud nás rozbolí hlava, automaticky saháme do kabelky či šuplíku pro růžovou pilulku. Růžová pilule na bolest hlavy atd. slibuje úlevu do dvaceti minut. Bolest sice zmizí, ale příčina zůstává netknutá, skrytá hluboko pod povrchem. Chemické tlumení symptomů navíc zatěžuje naše orgány, zejména játra, a tělo tak musí používat sílu jak na klidnění příznaků bolesti hlavy tak na detox. Skutečné uzdravení totiž není mechanická oprava stroje, ale hluboký proces. Homeopatie na rozdíl od západní medicíny nenabízí vypnutí kontrolky ihned, ale řeší příčinu hluboko v systému. Je to ucelený systém, který vyžaduje změnu nastavení mysli, trpělivost a vnímavost k vlastnímu tělu.

Mnoho lidí dnes homeopatii mylně řadí do škatulky "ezo" či "alternativní medicína". To je však hluboký omyl. Kořeny této metody sahají až do dob starověkého Řecka k samotnému Hippokratovi (Hippokratova přísaha), otci medicíny. Právě on poprvé formuloval myšlenku, že nemoc lze léčit dvěma způsoby: protikladem (contraria contrariis), což dnes využívá konvenční medicína, nebo podobným (similia similibus) tj. homeopatie. Homeopatie jak ji známe dnes stojí na pevném zákonu podobnosti: "Similia similibus curantur" tzn. podobné léčí podobné. Látka, která u zdravého člověka vyvolá určité příznaky, dokáže u nemocného člověka tyto samé příznaky vyléčit, pokud je podána ve stejném obrazu a správně napotencována. Z toho vyplývá klíčový fakt: homeopatie je nekompromisně exaktní. Nemůže fungovat jako placebo ani jako univerzální všelék na diagnózu. Pomáhá výhradně tehdy, je-li lék předepsán naprosto přesně - kdy se symptomy nemocného shodují s obrazem daného léku a ideálně se překrývají jako dvě dlaně na sobě. Pokud se pacient nenachází v takzvaném "obrazu daného léku", homeopatikum neudělá vůbec nic. Nemůže uškodit, ale ani nepomůže. Vyžaduje to od homeopata mravenčí práci a od pacienta stoprocentní upřímnost při popisu svého stavu. Proto je tak důležitá podrobná anamnéza a nemohu podat sousedce stejný lék který jsem dostala od homeopata jen proto, že máme stejné symptomy. Symptomy možná ano, ale životní příběh i když může být hodně podobný tak přece jen každý jsme jiný. Jiné trávení, myšlení, pocit žízně, nesnášenlivost potravin, záliby atd. Proto lék musí být předepsán velmi konkrétně aby mohl fungovat a zde mě naprosto nedává smysl, jak odpůrci homeopatie říkají, že je to placebo. Jednak každá metoda a lék ať je z východu nebo západu ji musím alespoň trochu věřit aby uzdravovala a jednak i v konvenční medicíně je prokázaný placebo efekt léků.

Největším kamenem úrazu v moderní praxi bývá přístup samotných pacientů. Lidé často sbírají své fyzické i psychické symptomy celé roky. Ignorují varovné signály těla, přecházejí nemoci, potlačují emoce a žijí v permanentním stresu. Pak ale přijde den, kdy je tělo zastaví. V tu chvíli chtějí okamžitou opravu. Tady a teď. Argumentují tím, že zítra mají důležitou pracovní poradu nebo za dva dny letí na dovolenou. Když jim homeopat vysvětlí, že uzdravení je proces, a lék nezabere jako chemický blokátor bolesti do dvaceti minut, přichází zklamání. Tito lidé pak homeopatii haní a prohlašují, že nefunguje. Nefunguje však pouze jejich ochota naslouchat vlastnímu tělu. Homeopatie potřebuje čas, přesnost a respekt k přirozeným biorytmům. Sloupáváme vrstvy jako u loupání cibule a řídíme se Heringovy zákony. Nemoc má své vrstvy. Nemůžeme se dostat ke zdravému jádru, dokud postupně neodstraníme jednotlivé slupky, které se na nás během života nabalily.

Ukázkovým příkladem jsou kožní onemocnění, jako jsou ekzémy či lupénka. Pokud se pacientovi po podání homeopatického léku okamžitě vyčistí kůže, ale vzápětí se u něj objeví astma nebo úzkosti, léčba nejde správným směrem. Došlo k potlačení nemoci hlouběji do těla. Správná homeopatická léčba cílí primárně na mysl. Mysl je totiž tou nejjemnější, nejcitlivější a nejdůležitější vrstvou lidské bytosti. Teprve když se harmonizuje lidské vědomí a psychika, proces uzdravení prostoupí skrze nervový a orgánový systém až na fyzický povrch – tedy na kůži. Samozřejmě dle Heringových zákonů se také může uzdravovat nejdříve nejdůležitější životní orgány, homeopatická praxe je velmi specifická a nebudu tímto zde zatěžovat, ale chci jen říci, že kůže se hojí jako poslední. A spousty maminek mají nedůvěru v homeopata protože řeší s dítětem exém a chtějí aby se zahojil rychle, jenže kůže je až ta poslední vrstva, která se zhojí naposledy princip je zevnitř ven. Dobré je většinou tedy v případě dětí léčit i maminku protože většinou je zakopaný pes u rodiče, dítě nás zrcadlí. 

Karmický rozměr uzdravení a buddhismus. Zde se dostáváme k nejhlubší rovině celého procesu, která se dotýká duchovních zákonů a buddhistického pojetí karmy. Karma není trest, ale zákon příčiny a následku. Každý náš čin, myšlenka i postoj formují naši realitu. A to platí i pro oblast zdraví a léčení. Můžeme mít k dispozici ty nejlepší homeopaty světa, ale pokud v životě člověka nepůsobí dobrá karma, lék nenajde  leckdy ani toho homeopata v praxi to vypadá tak, že lék ač je správně předepsaný minimálně alespoň blízký, pacient na něj nereaguje. Člověk musí být k uzdravení vnitřně zralý a otevřený. Pokud v jeho karmickém kódu z jakéhokoli důvodu chybí připravenost převzít odpovědnost za svůj život a zdraví a hoví si v roli oběti a nemoci, správný lék se k němu nedostane. Může se stát, že ten nejlepší homeopat, který by dokázal člověku pomoci, sedí vedle něj v tramvaji nebo bydlí ve stejném domě ale nikdy se nepotkají na kus řeči. Pacient ho přesto mine, neuvidí ho, nenajde na něj kontakt, nebo k němu ztratí důvěru po první konzultaci. V buddhismu se mluví o tom, že k potkání správné metody a správného učitele (v tomto případě léčitele) je zapotřebí zásluha. Pokud je mysl člověka zanesená pýchou, hněvem, skepsí nebo touhou po rychlém, bezpracném zisku zdraví, správný homeopatický lék zůstane skrytý nebo nefunkční ač je správný. Homeopatie jako stav mysli vyžaduje pokoru. Pokoru přijmout, že nemoc je zrcadlem našeho vnitřního světa, že vše co se nám děje je odrazem našeho vnitřního nastavení a okolí jsou jen herci, musíme tedy změnit sebe, ne se hněvat na okolí. Teprve ve chvíli, kdy do sebe zapadnou všechny dílky skládačky – správný čas, karmická otevřenost, trpělivost pacienta a absolutní matematická přesnost vybraného léku – můžeme mluvit o skutečném uzdravení. O uzdravení, které neodstraňuje pouze následky, ale přináší trvalou svobodu a harmonii těla i ducha. 

Jak vypadá loupání cibule v praxi?

Případ: Představme si pacienta, který přichází s těžkým, mokvajícím ekzémem na rukou. Při hlubokém rozhovoru homeopat zjistí, že ekzém se objevil před rokem, kdy pacient prožil náhlý, emočně devastující rozchod s partnerem. Tehdy nedokázal plakat, emoce potlačil a uzavřel se do sebe. Jenže tělo mluví dál. Aby ochránilo vnitřní orgány a mysl před totálním kolapsem, vysunulo tento obrovský vnitřní přetlak na povrch – na kůži. Po podání přesného, konstitučního léku pacient nezažije zázračné zmizení ekzému do druhého dne. Naopak, jako první se začne loupat nejvrchnější slupka: mysl. Pacient po dlouhé době pocítí obrovskou psychickou úlevu. Možná se po nocích rozpláče a konečně odžije potlačený smutek z rozchodu. Uleví se mu na duši, získá opět nadhled a radost ze života.
A co kůže? Ta může v první fázi reagovat takzvaným homeopatickým zhoršením – ekzém se na chvíli zintenzivní, protože tělo se začne masivně čistit zevnitř ven. Teprve když se vyčistí vnitřní traumatická vrstva v mysli, začne se hojit i kůže. Postupně, od ramen dolů k zápěstí, přesně podle Heringových zákonů, dokud neodpadne poslední slupka pomyslné cibule a kůže zůstane čistá. Pokud by pacient ztratil trpělivost a v půlce procesu namazal ekzém kortikoidovou mastí, celou slupku by zatlačil zpět dovnitř a proces uzdravení by zničil.

Homeopatie se může zdát jako velmi složitá věda, ale věřte že není jsem ji stále více a více fascinovaná. Už to, že toto čtete, hovoří o něčem víc.....Pokud žijeme sami se sebou v souladu, bez zášti, pýchy, velkého ega, homeopatie je dar.