Puberta

Puberta je druhé období vzdoru (to první přichází kolem 18.měsíce až 4 let kdy si dítě uvědomuje své "já"). Děje se tak proto, že tělo i mozek prochází evoluční a biologickou transformací jejímž cílem je proměnit dítě v dospělého jedince. Jeden z pohledů je i ten, že pokud by k pubertě nedošlo, dítě by nikdy nezačalo "nenávidět" rodiče a nechtělo vyletět z hnízda a rodiče by nechytali nervy z toho našeho miláčka a nechtěli ho do světa vypustit. V pubertě je v pořádku, že nenávidíš celý svět nikdo ti nerozumí a všechno víš nejlíp, nepotřebuješ už žádné rady. U kluků za náladovost může testosteron, který z tebe dělá pořádnýho chlapáka, u dívek to je estrogen a progesteron což jsou prsa a akné. Tělo prochází velkou proměnou a v těle nastává mega bouře za kterou můžou hormony, díky kterým jsi pak větší chlapák nebo štika. Ale generálkou neprochází jen hypotalamus, ale i amygdala která jak se rychle vyvijí tak reaguješ na všechno intenzivně a dramaticky. Jenže přední čelní lalok, kde je logika a sebeovládání, domýšlení následků se vyvijí jako poslední (často kolem 25ti let) proto pak slýcháš ještě o post-pubertě a nejdřív mluvíš a pak myslíš. Takže jedeš jako sporťák na okruhu naplno, ale nemáš ještě vychytaný brzdy. Zjišťuješ kým jsi mimo svojí rodinu. Proto jsou rodiče mega trapný a nerozumíš jim a oni už vůbec nerozumí tobě, rebeluješ tzn. vymezuješ si svoje názory stůj co stůj i kdyby tě to mělo stát zabavení mobilu a kompa na týden a tvůj názor je ten nejvíc správnej a nikdo tě nechápe což už totál nechápeš ty. Názor kámošů je na prvním místě, ale tohle vše má pozitivní stránku, totiž že si buduješ vlastní sociální síť v dospělém světě. Připravuješ se na to být dospělým.  

Je pochopitelné že se budeš cítit zmaten, nejhorší je to od 9-14 let věku a věz, že toto období jednou skončí. Vše zlé pro něco dobré. Někteří teenageři pubertu tak silně nepociťují, neboť mají větší hranice od rodičů, vztahy postavené na důvěře, bez kontroly, bez tlaku( nejhorší když rodič chce aby ses choval jako když jsi byl menší) lehčí jsou vztahy, kde rodiče dají dítěti větší prostor pro hledání se (je fuk v čem chodíš, zkus si to a najdi se, nebudu komentovat že ti neladí ponožky nebo si barvíš vlasy), vztahy plné podpory a porozumění, spousty komunikace jsou obecně méně bouřlivé a lépe se dá s pubertou popasovat jak ze strany dítěte tak rodiče. Být dítěti parťákem, kdy ví, že se se vším může svěřit a dostane se mu podpory, protože není nic lepšího, kdy rodič zakáže čímž ukáže svoji sílu ale je to rudý hadr pro puberťáka, který chce ukázat kdo je, protože už je přece skoro dospělý a začne o to více rebelovat. Nemyslím si, že to je zrovna cesta zakazovat, spíš je fajn, chtít porozumět a komunikovat, podporovat.... 

Celá puberta je o tom, že hledáš sám sebe. Hledáš se, poznáváš se, budíš se spocenej, holkám začínají růst prsa, mění se tělo, rostou vousy, zdají se sny, smrdíš, horší se pleť. A už nechceš být jen pouhé prodloužení svého rodiče poslušný beránek ňufík, ale už chceš být někdo, chceš být osobnost. Hledáš kam patříš. To aby ses našel, musíš vyzkoušet spousty rolí, nebo většinou tomu tak je. To co rodič vidí jako testování trpělivosti nebo jako provokaci je ve skutečnosti testování variant vlastní idetntity. Když puberťák řekne NE, neznamená to, že nemá rád rodiče, ale říká hele kdo jsem jsem někdo jiný než vy. To už známe právě z doby kdy ti byly cca 3 roky tzv. období vzdoru. Najednou vidíš chyby rodičů, dáváš to jasně najevo, kdyby ne, tak by ses nikdy psychicky neodpoutal a neodešel do vlastního života. Vybíráš si svůj hodnotový systém - takové vysvědčení pro rodiče, kdy vidí, co zaseli to sklízí. Hodnoty si může vzít z rodiny (dobré i špatné tzv. modely) a přidáš si k nim už i svoje vlastní. Stáváš se individualitou. 

Mění se i socializace. Už není hlavní ikonou rodič, ale vrstevníci. Zdrojem bezpečí už není ňuchání od maminky, ale přijetí partou. Otevřená komunikace k dospělým pokulhává, protože tajemství se řeší hlavně s kámošema. Pokud puberťáka odmítne parta kámošů, je hluboce raněn protože to bere jako ohrožení v jeho nově budované pozici v novém světě. 

D. Elkind popsal, že teenageři žijí v egocentrismu. Mají pocit, že mají své virtuální publikum. Všichni totiž sledují jejich pupínek na čele. To se kolikrát ani nemůže do školy. Nebo třeba když jim neladí boty. Puberta je takové období "země nikoho" dětství je pryč a dospělost daleko. To s sebou nese obrovskou úzkost, kterou často maskuje agresí, apatií a drsným chováním. 

Zásada pro rodiče

1. Nic si neberte osobně - je to jako v životě bez puberťáků. To co si o vás myslí vaše okolí je naprosto jedno. To, co si myslíte o sobě vy už o něčem vypovídá a je důležité. Zachovejte klid a jen pozorujte. Je to jako s nevhodným dárkem můžete ale nemusíte ho přijmout. Tady ho nepřijímejte. Není to vaše, je to jejich. Nechte to proudit jako vítr. Místo "Jak si dovoluješ se ke mě takhle chovat co si myslíš!" je lepší říct "Vidím, že tě to štve až budeš chtít, můžeme si o tom spolu promluvit".

2. Uznejte jejich pocity - pupínek není nic vážnýho, ale dejte najevo empatii. Zase správná komunikace udělá hodně. Místo "Ty kvůli takový blbosti naděláš, to já když byla jako ty,...." zkuste něco jako "Chápu, že se necítíš dobře, je to k vzteku, ale nemá cenu se trápit něčím, co neovlivníš." tím dáte najevo uznání pocitů a aradoxně snížíte intenzitu dramatu. 

3. Nezlehčujte - pocit, že oni prožívají nejhorší věc světa k tomu patří. Nabídněte pochopení. Místo "tak ty máš všechno a ještě máš depku?!" zkuste něco jako "Vím, že je to pro tebe tohle období těžké, cítíš se v tom sám/a a ztracený ale kdybys potřeboval, jsem tady." 

4. Zrcadlo bez výčitek - je fajn, hned nevyjíždět. Teenageři jsou slepí k druhým, jejich mozek je prostě off. Neútočit, ale popisovat realitu. Ukliď si ten bordeli žiješ tu jako prase ničemu nepomůže. Šla jsem kolem tvého pokoje a myslela že zakopnu o hrnečky, potřebuju abys je odnesl do myčky abychom z nich mohli všichni pít děkuji ti.  

5. Zodpovědnost - pokud všemu rozumí nejlíp, vědí všechno nejlíp o životě, pak se vším všudy. Nechte je nést následky tam, kde je to bezpečné. Chce jít ven v kraťasech ač tam padají trakaře? Ať jde, ale ponese si následky. Jak s rýmou, tak s dopisováním sešitů, atd. nechte ho, maximálně mu bude zima. Zapomněl si vyprat dres na trénink, respektive někdo nedal prádlo do koše? Neperte ho v noci nehledejte ho v pokoji, ať si zažije přirozený následek svého opomenutí. 

Buďte přístavem na rozbouřeném moři a teenager je loď. Stabilní pravidla, která platí když svítí sluníčko i když je mizerně.  

Nejvíc oblíbené - A k čemu mi to bude ta škola to učení?
Nejčastěji jde jen o ten egocentrismus kdy už vědí všechno a školu nepotřebují a frustrace z nudného učitele nebo předmětu. O našem českém školství asi nic říkat nechci, myslím si, že není správná cesta dávat důraz na to, co žákům nejde nebo je ponižovat, když jim něco najde a zabíjet v nich talent v tom, co jim jde s tím, že no dobrý tohle jo, ale podívej tady máš svoje nedostatky je za mě totálně na hlavu a souhlasím s maminkami, co učí své děti doma. I když je to škola od školy a existují školy, kde je slovní hodnocení, žáci se podporují v tom v čem vynikají zbytkem proplouvají a výborně tam vaří v jídelně :), Zpátky k tomu jak je to vopruz ta škola. Nemá smysl říkat "proč? protože jsem to řekla!" nemá to cenu, spíš vyslovte pochopení, že ho to nebaví a zajímalo by mě v čem ti to nic nedává? Nebo že chápete, že spousty faktů ze školy nepoužije a že je to ztráta času. Děti nejsou blbý a vědí. Ale škola je takový fitko pro mozek. Mozek je sval a musí se neustále trénovat nebo zakrní. Pekáč buchet taky zakrní když se nebude rýsovat a zbyde jen hrouda tuku. Učíš se přemýšlet, analyzovat, dělat si vlastní názory a nevěřit každé blbosti na sociálních sítích. Škola tě učí přežít v kolektivu, učí tě, jak vyjít s lidmi, kteří tě štvou, vždycky se někdo takový najde ať už to bude šéf, učitel, paní na úřadě nebo v prodejně. Je to takový trenažér světa nanečisto. Nemusíš se učit, ale pak ti svět nenabídne všechny jeho možnosti, pokud nebudeš dělat něco co tě baví, škola ti pomáhá se i najít v tom, jakým směrem bys chtěl jít dál, zda tě baví biologie a budeš lékař nebo matika a budeš účetní atd. 

Pokud seknout se škole, tak dobře a co dál? Podnikat? a v čem? kde vezmeš na oblečení na střechu nad hlavou a jídlo? Jaký máš plán? 

Stále si myslím, že pro zdravý projití si pubertou je klidná komunikace, pochopení, svoboda, důvěra a zase důvěra. Kde je důvěra není kontrola.   

A na to vše, můžeme najít homeopatika, které uklidní psychiku jak rodičů, tak dětí, pubertou si projdou, ale vše je o hezké vzájemné komunikaci. Pomoci mohou při rozbouřené hormonální smršti s akné, cyklem (bolesti, nepravidelnost, intenzita), náladovostí, přecitlivělostí, podrážděností, tvrdohlavostí, citlivostí na kritiku, citlivostí co si o mě řeknou kolem lidi, s mastnými vlasy (hormony) atd.